Archiv rubriky: Aktualita

Konference Dr. Stuarta McGilla Praha

21. 1. – 22.1. 2017 se v Praze konala konference, jejíž hostem byl Dr. Stuart McGill, specialista na problematiku zad – fungování páteře, možnosti prevence úrazů, rehabilitaci i oblast výkonnostního tréninku. Účast byla mezinárodní – Češi, Slováci, Rusové, Poláci, aj.  Upřímně jsem čekal větší zastoupení tuzemských trenérů, fyzioterapeutů, lektorů, zkrátka lidí podílejících se ať už na nápravě pohybový stereotypů, rehabilitaci po zranění nebo tréninku výkonnostních i profesionálních sportovců. Dle mého by na takové události nemuseli chybět ani lidé z oblasti medicíny, protože nejednou jsem slyšel od klientů nebo ze svého okolí, že doktor problematické místo opíchal a nařídil nicnedělání nebo zakázal sportovat úplně (doživotně). A slyšet ve třiceti „… podívejte, s tím nic neuděláme, prostě nesmíte sportovat …“, mi nepřijde moc odborný přístup se zájmem o pacientovo zdraví. Ano, vím, hodnotím to z pohledu trenéra, jehož snahou je pomáhat lidem fungovat bez (pomáhat od) bolesti a dosahovat jejich cílů, a lékaři to určitě nemají jednoduché. Podle mě si ani nedokážeme představit s jakými případy (hovořím o mentální stránce) pacientů musejí pracovat, někteří si třeba opravdu, vzhledem k životnímu stylu atd., nezaslouží takovou pozornost, protože je to v těchto situacích jako když hluchý mlátí do vrat. Ovšem pak tu jsou pacienti, kteří jsou ochotni udělat změny, které je „vrátí do života“. Nakonec dopadnou s opichem, špatně nastavenou rehabilitací a do ordinací se vracejí. Profesor McGill říkal, pokud člověka bolí záda, může si za to sám (špatné sezení, špatný postoj, ohýbání páteře, nedostatečný, nadměrný nebo špatně zvolený trénink atd.). V tomto s ním souhlasím, ale dále bych doplnil, že v tom nejsou sami. Dnešní doba je typická sedavým životním stylem. Aby si člověk udržel zdravou tělesnou schránku, je třeba zvýšenou inaktivitu kompenzovat (vhodným) pohybem. A zde přichází úloha nás trenérů, kteří máme mít dostatečné znalosti a vědomosti aplikované do praxe, abychom těmto lidem dali to, co potřebují, a naopak je neoddělali. A tímto se vracím na začátek odstavce, proč by na takovéto konferenci trenér neměl chybět.

Jako každý úspěšný člověk má McGill své příznivce i odpůrce. Mně osobně je jeho způsob práce velmi sympatický z několika důvodů:

1) Má výsledky.

2) Dívá se na problém z vyšší perspektivy. Neřeší následek, ale zkoumá příčinu.

3) Pracuje s běžnou populací, ale i špičkovými sportovci z různých odvětví.

4) Učí své pacienty pro ně vhodnému pohybu, který aplikuje nejen při tréninkové jednotce ale i v běžném životě (tak jako by měl dle mého názoru trenér). Spojuje tak kvalitu s kvantitou. Přeci jen doba (objem) tréninku je malým zlomkem celého dne/týdne/měsíce/roku.

Byl jsem také svědkem dialogu, kde padla otázka: „Jak můžeš říct, co je dobře a co špatně?“ Z mého pohledu jsou nějaké základy anatomie, fyziologie, biomechaniky, sportovního tréninku, ze kterých si pak trenér utváří svůj pohled na věc, svoji cestu a vlastní proces. Je to ovšem celoživotní vzdělávání a vývoj tréninku i osobnosti. Jsou různé trendy v tréninku i výživě, ale základy jsou stejné. Trenér by měl být otevřený ostatním názorům a metodám, ale výsledky/argumenty mu musí dávat smysl, pokud mají najít uplatnění při jeho práci. To by byla má odpověď na otázku. A tato konference je formou studia, rozšiřování obzorů. Proto mě mrzí, že české zastoupení nebylo tak početné, jak jsem očekával.