Hygiena páteře I.

Bolesti zad jsou fenoménem současné moderní doby. Příčin jejich vzniku může být několik. Fyzická inaktivita, nekompenzované dlouhodobé sezení, jednostranné zatěžování, dlouhodobá práce v neměnné pozici, časté ohýbání páteře, oslabený HSS (hluboký stabilizační systém) a špatný dechový stereotyp, nevhodná technika při cvičení a další. Z uvedeného je zřejmé, že pes je zakopaný zejména v běžných, každodenních aktivitách. Je fajn, když člověk chodí do fitka. Nicméně objem času strávený v tělocvičně je oproti času celého dne skutečně nepatrný. Pokud budeme v posilovně dbát na správnou techniku, ale skončí to pro nás opuštěním jejích dveří, bolesti zad se nám dříve či později s největší pravděpodobností nevyhnou. Vyplývá z toho, že cvičením můžeme získat silné tělo, ale základy zdravým zádům pokládáme právě mimo posilovnu. Mrtvé a jiné druhy tahů, tlaky, dřepy, to vše se učíme nejen pro zvýšení síly a výkonnosti, ale měli bychom tyto naučené pohybové vzory aplikovat také v běžném životě. Na což mnoho lidí zapomíná. Proto svým klientům neustále připomínám, aby vnímali své tělo a co nejčastěji kontrolovali, popřípadě korigovali svůj postoj či způsob sezení. Je to jakási synergie. Aplikací silového tréninku se vaše postura mění, pokud se budete vědomě „hlídat“ také při běžných aktivitách jako sezení v práci, řízení auta nebo zvedání předmětu ze země, projeví se to při tréninku a naopak. Najednou zjistíte, že se nevědomě „rovnáte“ i mimo gym.

Otázka tréninku, správná volba cviků, technika, metodika a programming, není předmětem tohoto článku. My se dnes zaměříme na aktivity všedního dne a ukážeme si pohybové stereotypy, které udrží naše záda v bezpečí. Co tedy dělat, čemu se naopak vyhýbat a jak nad pohybem uvažovat?

Inaktivita, hypokineze

Pro naše předky byl pohyb složkou života nutnou k přežití a obživě. Od pračlověka, jehož náplní dne bylo stopování, lov, sběr a ochrana kmene (rodiny), přes vznik zemědělství, po naše pradědečky a prababičky, kteří pracovali většinou manuálně a ještě měli povinnosti kolem hospodářství. Rozvoj strojního průmyslu zvyšuje efektivitu a zároveň snižuje podíl samotné fyzické práce. Díky strojům a moderním technologiím se poptává více intelektuálních profesí než řemeslných. Různé technické vynálezy nám na jednu stranu usnadňují život, na druhou nás ochuzují o tak podstatnou součást života, jakou pohyb bezesporu je, a lidé pohodlní. Nedostatek fyzické práce a pohybu obecně vyžaduje doplnit denní harmonogram o záměrnou pohybovou aktivitu. Pro člověka nejpřirozenějším pohybem je chůze. Neměl by však opomenout ani posilovací cviky. Nemyslím tím nutně návštěvu posilovny a zvedání činek, nýbrž komplexní pohyby, jakými jsou dřepy, vzpory (kliky), tlaky (tlačení) a přítahy.

Dlouhodobé sezení

Mluvíme zejména o lidech se sedavým zaměstnáním, kteří tráví v práci 8 a více hodin. Samozřejmě existují vhodné a méně vhodné způsoby sezení. Ať tak či onak dochází zde k podsazení (retroverzi) pánve, prohnutí (lordóza) bederní páteře se oplošťuje, čímž se dostává mimo svou přirozenou křivku a mění se tak působení sil na ploténky, vazy i měkké tkáně. Je tedy třeba kompenzovat toto nepřirozené postavení již v samotném zaměstnání. Znamená to každých 20-30 minut vstát ze židle, protáhnout se (například spojit ruce za zády a podívat vzhůru popřípadě lehce zaklonit a to několikrát zopakovat) a udělat pár kroků. Tato jednoduchá, časově nenáročná opatření vašim zádům udělají jenom dobře. Podrobněji o sezení a konkrétních kompenzačních cvičení zmíním v navazujícím článku (Hygiena páteře II.).

Jednostranné zatěžování (přetěžování)

Existují profese (například pokladní v supermarketu, pokladači aj.), ve kterých se provádí dlouhodobě stereotypní pohyb. Vznikají tak dysbalance, které bychom měli kompenzovat pomocí vhodně zvolených cviků v případě, že se chceme vyhnout problémům s pohybovým aparátem. Obdobně jsou na tom sportovci. Fotbal, tenis, hokej, golf, skok do výšky, každý sport má své specifické požadavky na posturu i míru zapojení určitých svalových skupin. Proto se jejich tréninkové programy skládají ze specifických (zvyšujících výkonnost) ale i nespecifických cvičení (všeobecně zaměřených tréninkových jednotek), ve kterých trénují pohyby snižující negativní dopad specifické zátěže. Zjednodušeně se dá říci, že tyto cviky (cvičení) mají dvě funkce. Za prvé se podílejí na sportovním výkonu jako takovém. Za druhé „chrání“ sportovce před zraněními.  Jsou tedy nedílnou a důležitou složkou tréninkového procesu.

Určitou formu trénování (pohybů) by měl do svého denního plánu vměstnat i obyčejný smrtelník, který nechce lámat rekordy v silových/sportovních disciplínách. Co mám přesně na mysli? Dřep, výpad, mrtvý tah (kyčelní ohyb), klik (vzpor), to jsou pohybové vzory, které ve větší či menší míře uplatňuje (měl by uplatňovat) v běžném životě každý z nás. Bohužel důsledkem častého sezení dochází k posturálním i funkčním změnám, čímž se tyto jednoduché základní pohybové vzory vytrácí. Následně jsou pak pro pohyb využívány segmenty, které by měly zůstat stabilní (např. páteř a pánev), a naopak ty pro pohyb určené (kyčle a ramena) vykazují zhoršenou mobilitu. Takový trénink nemusí nutně trvat hodinu. Doporučuji jej rozdělit do několika menších časových úseků. Ideálně 3x 15 minut během dne. Postupně můžeme navyšovat objem času se současným snižováním frekvence, tzn. 2x 20 min → 1x 45-60 min. Naučené pohyby si uvědomujte i mimo „trénink“ a aplikujte do každodenních činností jako zvedání věcí ze země, vstávání ze židle, postele apod. Vytvoříte si tak jakousi nekonečnou tréninkovou jednotkou a vaše záda budou v bezpečí. Pokud tedy vstávám ze země do stoje, pak jedině z výpadu, lehčí předmět sbírám z předklonu na jedné noze, těžší pak z podřepu (v obou případech využiji kyčelní ohyb) tak, abych zachoval „neutrální“ postavení páteře. Uznávám, že zpočátku si můžete připadat zvláštně, protože to není norma a ve společnosti je zvykem vídat právě ty nevhodné vzory. Nicméně záda budou vděčná. Není náhodou, že dlouhodobě má problémy s bolestmi zad téměř 300 tisíc Čechů v produktivním věku, a přibližně 1,5 milionu ročně potřebuje rehabilitační nebo fyzikální léčbu kvůli páteři a kloubům. Konkrétní cviky a jak na ně uvedu podrobněji v navazujícím článku (Hygiena páteře III.).

Ohýbání páteře

Tento jev je k vidění velice často. Může mít souvislost s výše zmíněným špatným pohybovým vzorem, nicméně i sportovec s výbornou technikou mrtvého tahu si může způsobit problémy se zády díky tak primitivním činnostem jako je zavazování tkaniček nebo čištění zubů.

Pro příklad, pokud držíme ve flektované (90° ohnutí v lokti) ruce předmět o určité hmotnosti, vnitřní síly vyvinuté svaly (flexory) lokte působí na kloub 15 ti násobkem dané váhy. Podobné násobení sil zaznamenává také páteř. Čím více je zvedaný předmět vzdálen od těla, tím větší je zátěž na páteř. Proto je tolik důležitá správná technika, která šetří klouby. (McGill, 2015). Pokud je však předklon prováděn nesprávnou technikou a vychází z ohnutí páteře namísto kyčlí, působící síly se nejen dále zvyšují, ale dochází navíc ke změně směru jejich působení, což významně zvyšuje riziko výhřezu ploténky, vzniku ischias (zánět, uskřinutí sedacího nervu) či artritických změn. Takže si to shrňme. Při dlouhodobém sezení se pánev podsazuje, čili se nám bedra oplošťují (zakulacují). Při obouvání se ohýbáme, abychom si zavázali tkaničky. Při čištění zubů se ohýbáme nad umyvadlo, aby voda nebyla po celé koupelně. Něco nám spadne, tak se ledabyle ohneme a dotyčný předmět zvedneme. Nebo se, nedej bůh, při návštěvě posilovny pustíme to zvedání činek bez příslušné průpravy. Každá z těchto činností přispívá ke vzniku budoucích problémů.

Oslabení HSS (hluboký stabilizační systém) a špatný dechový stereotyp

Mezi svaly hlubokého stabilizačního systému řadíme bránici, svaly pánevního dna, příčný břišní sval (m. transverzus abdominis), vnitřní šikmý břišní sval (m. obliqus internus), m. quadratus lumborum, mm. multifidi, zadní dolní pilovitý sval (m. serratus posterior inferior) a lokální svaly páteře krčního, hrudního i bederního úseku. Tyto svaly svou souhrou zajišťují stabilitu (zpevnění) páteře během všech pohybů. (Palaščáková Špringrová, 2012). Tím zajišťují její ochranu proti působení vnějších sil. Aktivace a správné zapojení daných svalových skupin jsou podmíněny kvalitním dechovým stereotypem, při kterém je stěžejní zapojení bránice. Bránice je hlavní nádechový sval. Její (ne)zapojení může ovlivnit bederní lordózu (prohnutí), pohyb žeber, nastavení hrudníku a společně se svaly pánevního dna má zásadní vliv na vytvoření nitrobřišního tlaku. Při kvalitním nádechovém stereotypu se břicho díky aktivaci bránice, pánevního dna a m. transversus rozšiřuje zejména do stran, rozšiřují se také spodní žebra a hrudní kost se pohybuje předozadně. V opačném případě (dost častý jev) nádech směřuje do střední a podklíčkové části hrudníku (hrudní kost se pohybuje nahoru, dolů) a celé břicho vtahujeme k páteři. V případě, že se bránice do procesu nezapojí, dochází k přetížení nebo naopak ochabnutí některých svalů, čímž je narušena jejich souhra a s tím spojená stabilita. Toto jednoduše otestujeme, pokud dáme ruce v bok, palce umístíme na polovinu vzdálenosti mezi hřebenem kosti kyčelní a spodními žebry, boky mírně vtlačíme dovnitř. Ostatní prsty umístíme vnitřně a lehce níže od spina iliaca anterior superior (přední výběžek k. kyčelní), jimiž kontrolujeme aktivace dolní části břicha (podbřišku). Při nádechu bychom měli cítit, jak se břicho rozšiřuje a palce vytlačuje ven. Pokud se tak neděje, měli bychom trénovat správné dýchání. Doporučuji začít pozicí vleže, následně v oporách, sedě, ve stoji a nakonec při samotných silových cvičeních. Více o nácviku najdete v některém z dalších článků.

Nevhodná technika při cvičení

Nebudeme se zde bavit o dokonalé technice dle učebnice. Protože v praxi je takový stav k vidění málokdy vzhledem k individuálním morfologickým specifikům. Bavme se ovšem o takovém způsobu provedení, kdy vnější i vnitřní síly působí na organismus dle biomechanických pravidel tak, aby nedocházelo k přetěžování určitého úseku. V případě páteře bývá častou chybou její zakulacení (ohnutí) u provádění mrtvých tahů (viz. v běžném životě zvedání předmětů ze země). Páteř je navrhnuta právě tak (krční lordóza, hrudní kyfóza, bederní lordóza), aby byla schopna vstřebat dennodenní kompresní síly působící na ploténky i samotné obratle. Pokud tedy nezachováme její neutrální postavení, působení sil se mění a hrozí nebezpečí zranění. Kromě mrtvého tahu se tento jev děje také u dřepu, kdy nám jde pánev ve spodní pozici do podsazení. Čímž se ovlivní bederní prohnutí. Pokud navíc cvičíme s externí zátěží, např. zadní dřep, a ve spodní fázi dojde k podsazení, riziko se zvyšuje. Znamená to tedy, že ne každý může dělat hluboký dřep s kontaktem zadních stehen s lýtky ve spodní fázi.

Ať se chystáte začít cvičit nebo vás bolívají záda, doporučuji se svěřit do rukou odborníka, který vám pomůže nastavit vhodný tréninkový (pohybový) program. Neznamená to nutně, že do konce života musíte navštěvovat trenéra nebo fyzioterapeuta, nicméně jedná se o proces učení. Jeho délka záleží na počátečním stavu (mobilita, pohybové vnímání apod.) organismu a cíli daného jedince. Tento postup doporučuji minimálně, než se dokážete kvalitně hýbat a naučené vzory si zautomatizujete. Samozřejmě se můžete vzdělávat sami v dané oblasti, nicméně to vyžaduje mnoho času, výběr správných informací a chápání souvislostí. I my trenéři se stále vzděláváme. Je to celoživotní proces, pokud chceme lidem opravdu pomáhat. Je tedy na každém z nás, na kolik si svého zdraví ceníme. Ne nadarmo se říká „zdraví je k nezaplacení“.

Jak se pozná kvalitní trenér?

Další z článků, které si nedávají za cíl hodnotit, kritizovat nebo poučovat, nýbrž mají iniciovat zamyšlení nad některými jevy, názory a postoji, se kterými se v praxi setkávám.

Tak jako většina z nás i já sleduji a používám sociální sítě. Jsou dobrým komunikačním kanálem a mohou být (pokud je umíte patřičně využívat) výborným marketingovým nástrojem. Zejména v našem oboru jsou hojně využívané k budování publika a vytváření potencionální klientely. Prostřednictvím fotografií, videí a článků máme možnost oslovit relativně velkou masu lidí. Samozřejmě i já těchto kanálů využívám. S veřejným publikováním jsou spojené také diskuze, kterých se Češi rádi účastní. Ať jsou to články, videa týkající se sportu nebo politiky, hojně se vyjadřují. Nevím, jak vy, ale já si občas tyto diskuze pročítám. Dost často se však nad nimi rozčílím. Proč? Důvody jsou následující. V první řadě mi vadí způsob vyjadřování většiny dotyčných. Za druhé mám pocit, že nejvíce kritizují lidé, kteří absolutně nemají vhled do problematiky nebo příslušné vzdělání v daném oboru. Kritika je v pořádku, měla by však být konstruktivní a podložena argumenty. Takových příspěvků v diskuzích bohužel najdeme ještě méně než pověstného šafránu.

Protože pracuji v oblasti fitness, vyjádřím se k fenoménu, se kterým se setkávám čím dál častěji. Ukázková situace z praxe. Trenér zveřejní video/fotku z tréninku své svěřenkyně a v diskuzi se objeví názor (kritika), o kterém se dá diskutovat a vzájemně argumentovat. V pořádku. Vedle toho můžete pod stejným videem najít komentáře o tom, že dotyčný trenér sám potřebuje trenéra, vztaženo k jeho postavě a proporcím. Nutno podotknout, že trenér je sportovní postavy (ne kulturista). Na druhé straně najdeme fotky trenérů, kteří se zabývají například kulturistikou a jsou „velcí“. Zde se pak objevují komentáře toho typu, že takhle má vypadat správný trenér. A já se ptám, jak se podle pouhé fotky dá usuzovat úroveň trenérských kvalit?  Nutno říci, že tyto příspěvky bývají často sponzorované a cílí na „obyčejné lidi“, jejichž cílem není účast na soutěži. Nicméně takové komentáře lidé vnímají a utváří jejich pohled na trénink a trenéra samotného, čímž může být zkreslen. Ani u bývalých profesionálních sportovců není automatické, že budou i dobrými trenéry. Tak jak můžeme tímto stylem veřejně hodnotit práci člověka, kterého jsme nikdy neviděli pracovat a nikdy jsme s ním ani nemluvili? Pro takové typy „komentátorů“, mám jeden vzkaz. „Tak jako titul před jménem není zárukou odbornosti. Tak ani člověk s postavou kulturisty není zárukou kvalitního trenéra.“

Proměnných, díky kterým můžeme hodnotit (nejen) trenérské kvality, je dle mého mnohem více – hloubka teoretických znalostí, praxe, zkušenosti, otevřenost druhým názorům (neznamená automaticky souhlas s dotyčným), empatie vůči klientovi, odpovědnost, spolehlivost, komunikace, motivace k výkonu profese a doživotní sebevzdělávání. Samozřejmě, pokud budu mít před sebou obézního vs. vysportovaného trenéra, zvolím nejspíše druhou variantu. Nicméně pořád bych měl zohlednit svůj cíl a zjistit si dostatek informací o obou, protože jsou oblasti (sporty), u kterých postava vůbec nic nevypovídá o kvalitách.

Podle čeho vybíráte (vybírali byste) trenéra Vy?

 

Je těžší začít nebo vydržet?

Začátek roku je u spousty lidí ve znamení předsevzetí. Můžou mít nejrůznější podobu – přestat kouřit, začít cvičit apod. I když můžeme změnu aplikovat s novým ránem, týdnem, měsícem, rádi oddalujeme, a proto začátek nového roku bývá tím okamžikem, ke kterému všechny tyto „nové začátky“ směřují.

Pracuji jako osobní trenér, takže zůstaneme u pohybu a cvičení. Mnohokrát jsem slyšel větu „… musím se sebou už něco dělat …“. Má odpověď je nasnadě. „Přestaň o tom mluvit a udělej to!“ Pokud se Vám vyrojilo v hlavě tisíc důvodů, proč nemůžete hned teď začít, ignorujte je. Nejsou oprávněné. Prozradím Vám totiž, jak takový začátek může vypadat.

Proč si nabírat zprvu velké sousto? Začněte pomalu, krok za krokem. Ve světě, kde na nás neustále útočí zázračné tréninkové metody, přístroje, hubnoucí pilulky a další, není jednoduché se zorientovat. Navíc člověk přeprogramovaný moderní dobou rád vybírá nejjednodušší řešení, bezbolestnou a rychlou cestu, která bude vyžadovat nejmenší vlastní úsilí a iniciativu. Problém je, že taková cesta Vás k cíli těžko dovede. Pokud je tedy skutečně cílem udělat něco se svou postavou a zdravím. Dost často se totiž stává, že používáme tyto „snahy“ jako alibi před sebou samými nebo před ostatními: „Už jsem zkusil spousty diet/začal jsem cvičit, ale nefunguje to. Sice jsem něco shodil/a, ale mám to zas zpátky, takže na to kašlu.“ Přitom je to jednodušší, než si myslíte. Nehledejte pro začátek žádné složitosti. A Vy, co se hned od začátku pustíte do hard, brutal kruháčů apod., kde je 15 i 20 cvičenců na jednoho trenéra, zamyslete se, jestli je to úplně ideální začátek pro Vaše tělo, které doteď sedělo 8 hodin v práci a dalších x hodin doma před televizí. Jak tedy začít?

Choďte vždy, kdy je to možné. Podle doporučení WHO byste měli každý den udělat 10 000 kroků. Nebo věnujte 30-60 minut každý den (svižnější) chůzi.

V práci: každou hodinu 10 dřepů a 10 kliků

Dřepy – Nohy na šířku ramen, „sedejte“ zadkem dozadu, držte rovná záda, kolena se nesmí propadat dovnitř. 

 

 

 

 

Pokud nejsou nohy dostatečně silné, nebo trpíte nadváhou, můžete v začátcích provádět variantu s využitím židle (ideálně polohovatelnou). Postup je obdobný.

Kliky – Pozice rukou je lehce širší než pozice ramen, prsty směřují dopředu. Ramena a kyčle v jedné ose nejen v horní pozici ale po celou dobu pohybu. Klasický klik provádíme na zemi, jako regresi však můžeme využít opření o stěnu nebo stůl – jedná se o jednodušší variantu. Během celého pohybu vyvíjejte aktivní sílu – k zemi se „přitahujte“ a současně dlaně „šroubujte“ směrem do stran, prsty ale stále směřují dopředu, lokty dozadu. Ramena stahujte od uší, nepropadejte se mezi lopatkami

.

V posilovně/tělocvičně: dřepy, kliky, přítahy, stabilizace

V jednoduchosti je síla. Pro udržení zdraví si vystačíte s těmito čtyřmi základními cviky.

Tělo se samozřejmě během určité doby na zátěž adaptuje, proto je třeba zatížení zvyšovat. Toho dosáhnete dvěma způsoby: zvýšením počtu opakování (sérií), zvolením náročnější varianty daného cviku, případně použitím externí zátěže (činka, kettlebell apod).  Pokud se sebou chcete něco dělat, zvyšovat svou fyzickou zdatnost, neublížit si a vydržet, doporučuji spolupracovat s trenérem. V začátcích intenzivněji a následně můžete frekvenci společných tréninků snížit, záleží člověk od člověka. Někdo je více pohybově vnímavý jiný méně, někdo nad sebou potřebuje bič, další má tolik motivace a disciplíny, že je schopen pokračovat v nastavené metodice tréninku víceméně sám. Ano, najmout si trenéra je sice investice, ale je to investice do Vašeho zdraví. A co cennějšího v životě máme? Proto také důsledně vybírejte, komu se svěříte do rukou. Jsou to Vaše peníze a správný výběr vyžaduje taky trochu té zmíněné vlastní iniciativy.

Počty opakování, serií, intervaly a způsob odpočinku nejsou předmětem tohoto příspěvku.Cílem bylo ukázat, že začít můžete hned teď, bez výmluv a nepotřebujete žádné složité a zázračné stroje. Chce to jenom trochu vlastní iniciativy. Jak se říká „… bez práce nejsou koláče…“

Jak jste na tom Vy? Začali jste a úspěšně pokračujete nebo jste to vzdali?

 

 

 

 

 

 

Konference Dr. Stuarta McGilla Praha

21. 1. – 22.1. 2017 se v Praze konala konference, jejíž hostem byl Dr. Stuart McGill, specialista na problematiku zad – fungování páteře, možnosti prevence úrazů, rehabilitaci i oblast výkonnostního tréninku. Účast byla mezinárodní – Češi, Slováci, Rusové, Poláci, aj.  Upřímně jsem čekal větší zastoupení tuzemských trenérů, fyzioterapeutů, lektorů, zkrátka lidí podílejících se ať už na nápravě pohybový stereotypů, rehabilitaci po zranění nebo tréninku výkonnostních i profesionálních sportovců. Dle mého by na takové události nemuseli chybět ani lidé z oblasti medicíny, protože nejednou jsem slyšel od klientů nebo ze svého okolí, že doktor problematické místo opíchal a nařídil nicnedělání nebo zakázal sportovat úplně (doživotně). A slyšet ve třiceti „… podívejte, s tím nic neuděláme, prostě nesmíte sportovat …“, mi nepřijde moc odborný přístup se zájmem o pacientovo zdraví. Ano, vím, hodnotím to z pohledu trenéra, jehož snahou je pomáhat lidem fungovat bez (pomáhat od) bolesti a dosahovat jejich cílů, a lékaři to určitě nemají jednoduché. Podle mě si ani nedokážeme představit s jakými případy (hovořím o mentální stránce) pacientů musejí pracovat, někteří si třeba opravdu, vzhledem k životnímu stylu atd., nezaslouží takovou pozornost, protože je to v těchto situacích jako když hluchý mlátí do vrat. Ovšem pak tu jsou pacienti, kteří jsou ochotni udělat změny, které je „vrátí do života“. Nakonec dopadnou s opichem, špatně nastavenou rehabilitací a do ordinací se vracejí. Profesor McGill říkal, pokud člověka bolí záda, může si za to sám (špatné sezení, špatný postoj, ohýbání páteře, nedostatečný, nadměrný nebo špatně zvolený trénink atd.). V tomto s ním souhlasím, ale dále bych doplnil, že v tom nejsou sami. Dnešní doba je typická sedavým životním stylem. Aby si člověk udržel zdravou tělesnou schránku, je třeba zvýšenou inaktivitu kompenzovat (vhodným) pohybem. A zde přichází úloha nás trenérů, kteří máme mít dostatečné znalosti a vědomosti aplikované do praxe, abychom těmto lidem dali to, co potřebují, a naopak je neoddělali. A tímto se vracím na začátek odstavce, proč by na takovéto konferenci trenér neměl chybět.

Jako každý úspěšný člověk má McGill své příznivce i odpůrce. Mně osobně je jeho způsob práce velmi sympatický z několika důvodů:

1) Má výsledky.

2) Dívá se na problém z vyšší perspektivy. Neřeší následek, ale zkoumá příčinu.

3) Pracuje s běžnou populací, ale i špičkovými sportovci z různých odvětví.

4) Učí své pacienty pro ně vhodnému pohybu, který aplikuje nejen při tréninkové jednotce ale i v běžném životě (tak jako by měl dle mého názoru trenér). Spojuje tak kvalitu s kvantitou. Přeci jen doba (objem) tréninku je malým zlomkem celého dne/týdne/měsíce/roku.

Byl jsem také svědkem dialogu, kde padla otázka: „Jak můžeš říct, co je dobře a co špatně?“ Z mého pohledu jsou nějaké základy anatomie, fyziologie, biomechaniky, sportovního tréninku, ze kterých si pak trenér utváří svůj pohled na věc, svoji cestu a vlastní proces. Je to ovšem celoživotní vzdělávání a vývoj tréninku i osobnosti. Jsou různé trendy v tréninku i výživě, ale základy jsou stejné. Trenér by měl být otevřený ostatním názorům a metodám, ale výsledky/argumenty mu musí dávat smysl, pokud mají najít uplatnění při jeho práci. To by byla má odpověď na otázku. A tato konference je formou studia, rozšiřování obzorů. Proto mě mrzí, že české zastoupení nebylo tak početné, jak jsem očekával.

 

Vytvářejme hodnoty

Dobré myšlenky by se měly podporovat a dobrým lidem by se mělo pomáhat. Moje práce mě naplňuje. Není pouze zdrojem příjmu. Vnímám ji jako způsob pomoci druhým. Své povolání beru jako poslání. Ať už jde o úlevu od bolesti nebo zvýšení fyzické zdatnosti, pomáhám lidem dosáhnout jejich cílů, což má výrazný vliv i na psychickou pohodu. Zároveň se snažím vytvářet určité společenské hodnoty, být prospěšný a podporovat potřebné. Jistě, v České republice (na celém světě) je mnoho dětí i dospělých, kteří si zaslouží pomoc druhých. Není v mých silách pomoci všem, ale tento fakt by neměl být použit jako „alibi“, proč pro zachování rovnováhy nepomáhat nikomu. Jaký projekt z té spousty vybrat?

Dlouho jsem si lámal hlavu, pro který se rozhodnout. Nakonec jsem narazil na „průvodce správného podporovatele“. Zde říkali: „…vyberte projekt, který je Vám blízký lokací, oborem nebo zálibami.“ Klíčovými pojmy pro mne tedy byly pohyb, děti a Praha.

V uplynulém roce 2016 jsem podpořil tyto projekty:

VÍTR VE VLASECH – Černí koně, z.s.

JAHODA, o.p.s. je nezisková organizace, která nabízí své aktivity dětem, mladým lidem, rodinám i veřejnosti žijící v Praze. JAHODA poskytuje sociální služby pro děti a mladé lidi, provozuje rodinné centrum, mateřskou školku, jesle a odpolední klub pro děti z prvního stupně základních škol.Cílem služeb je nabídnout dětem a mladým lidem vhodné alternativy trávení volného času, předcházet rizikům, která jsou s běžným životem v anonymitě velkého města obvykle spojeny. Naučit je řešit běžné i mimořádné životní situace a celkově podporovat aktivní a zodpovědný přístup k životu.

FOR HELP – Autismus, z.s. se zaměřuje na osvětu o autismu. Společnost vede projekt Mazlení s koníkem, kde ji navštěvují rodiny s autistickými dětmi, každý pátek a sobotu ve dvou stájích.
Jejím cílem je vybudovat komunitní centrum – farmu v Ostravě pro autistické rodiny, kde by nabízeli prostory pro Mazlení s koníkem, terapie, přednášky a volné aktivity zaměřené na vývoj (rozvoj) autistů. Pořádají také tábory pro autistické děti.

Pomáhat a podporovat nemusíte pouze finančně, je mnoho způsobů, např. dobrovolnictví, a i malá pomoc, má velký význam ;-).

Galavečer hancipovaných sportovců

11.listopadu 2016 jsme se s přítelkyní zúčastnili Galavečeru HandiCup pořádaného organizací Černí koně. V rámci večera byli oceněni handicapovaní sportovci za dosažené výsledky v seriálu cyklistických závodů. Černí koně z.s. kromě pořádání Českého poháru, přednáší ve školách o životě s handicapem, provozují bezplatnou půjčovnu handbiků a zabývají se výrobou dětských handbiků, což je světový unikát. Tento projekt je nám velmi blízký, proto jsme se jej rozhodli podporovat i v rámci Osobní trenér online. Byli jsme velmi potěšeni, když se nám dostalo pozvání na tuto výjimečnou akci. Viděli jsme mnoho lidí, kteří i přes nepřízeň osudu nic nezabalili a život si dokáží užívat maximálně! Tím spíš, když jako trenér poslouchám důvody (výmluvy) nás zdravých, jak něco nejde a není na to čas, bych vám přál pohled na tyto silné, bezprostřední osobnosti, které nehledají výmluvy a jsou obrovsky pozitivní. Mají můj obdiv! Jsem rád, že můžu být součástí toho všeho, přispět v něco tak smysluplného a hodnotného. Pokud se k nám přidáte, budeme jedině rádi. Ať přispějete jakoukoliv částkou nebo se společně s námi přihlásíte jako dobrovolníci při dalších závodech, pomůžete vykouzlit nejeden úsměv na tváři. Ten pocit je k nezaplacení..

 

Barbar otvíračka

V sobotu 3.9.2016 proběhla oficiální otvíračka Barbar gym & Therapy. Program začínal v 9:00, kdy návštěvníci mohli okusit, co obnáší náš Barbar trénink. Hodiny kolem oběda zaplnily workshopy z oblasti fyzioterapie a odpoledne byla na programu práce s kettlebell či gymnastika. Po celý den byl také k dispozici masér. Celá akce vyvrcholila večerním posezením se spoustou jídla i pití, které se protáhlo do ranních hodin 🙂

 

Osobní fitness trenér Praha – Praha 9